Tuto úterý si pobaltské země – Estonsko, Lotyšsko a Litva – připomínají 76. výročí operace Priboi, jedné z nejtraumatičtějších masových deportačních kampaní provedených Sovětským svazem po druhé světové válce.
Mezi 25. a 28. březnem 1949 bylo téměř 100 000 lidí násilně odvedeno ze svých domovů a deportováno do odlehlých oblastí Sibiře. Operaci organizoval sovětský režim s cílem potlačit národní odboj a upevnit svou kontrolu nad nově anektovanými územími po válce.
Oficiální vzpomínkové akce ve všech třech zemích zahrnují ceremoniály, projevy a minutu ticha na památku obětí. Místní úřady zdůrazňují význam uchovávání historické paměti jako prostředku k ochraně demokratických hodnot a národní suverenity.
„Je to bolestná připomínka toho, co se může stát, když je svoboda potlačena totalitními režimy. Ctít tyto oběti znamená zároveň chránit naši budoucnost,“ uvedl zástupce litevské vlády.
Co byla operace Priboi?
Operace Priboi byla koordinovaná masová deportace, kterou provedl Sovětský svaz mezi 25. a 28. březnem 1949 v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Název „Priboi“ v ruštině znamená doslova „příboj“ nebo „mořská vlna“, což symbolizuje neodvratitelnou a drtivou akci.
Cílem operace bylo odstranit skutečný nebo domnělý odpor proti sovětskému režimu. Mnozí deportovaní byli označeni za „kulaky“ (bohatší rolníky), „nacionalisty“, „protisovětské živly“ nebo příbuzné partyzánů z lesního odboje (tzv. „lesních bratří“).
Kampaň byla součástí širší snahy o násilnou kolektivizaci zemědělství a rusifikaci regionu, a také prostředkem k zastrašení místního obyvatelstva.
Rozsah represí
Přibližně 94 000 lidí bylo deportováno:
- Estonsko: asi 20 000
- Lotyšsko: přibližně 43 000
- Litva: více než 31 000
Odhaduje se, že více než 70 % deportovaných tvořily ženy a děti.
Rodiny byly často odváděny ze svých domovů v noci, s pouhými několika minutami na přípravu, a odváženy v dobytčích vagonech v nelidských podmínkách na místa jako Sibiř, Kazachstán a další odlehlé části Sovětského svazu.
Osud deportovaných
Mnoho deportovaných zemřelo během transportu nebo v prvních měsících kvůli extrémnímu chladu, hladu, nucené práci a špatným hygienickým podmínkám. Ti, kteří přežili, byli nuceni žít roky v osadách pod neustálým dohledem sovětského režimu. Jen málo z nich se mohlo vrátit domů před smrtí Stalina v roce 1953 — a i tehdy pouze za přísných omezení.
Operace Priboi zůstává jednou z nejtemnějších kapitol sovětské okupace v Pobaltí. Výročí je dnes připomínáno oficiálními pietními akty, výpověďmi přeživších, vzdělávacími událostmi a uchováváním archivů a historických dokumentů — z nichž mnohé byly odtajněny až po rozpadu Sovětského svazu.
Masové deportace, jako byla Priboi, jsou v Pobaltí vnímány jako zločiny proti lidskosti a jsou mezinárodně uznávány jako součást represivní politiky Sovětského svazu.
Zdroj a obrázky: Oficiální účet Ministerstva zahraničních věcí Estonské republiky X @MFAestonia. Tento obsah byl vytvořen s pomocí umělé inteligence a redakčně ověřen.
